úterý 19. května 2015

ZJIHUNASEVER (TŘEBOŇ) 2-5.7.2014 "KOLOVEJLET"



Jak "vše" začalo ?
Již dlouhou dobu jsme se s klukama domlouvali, jak by bylo fajn udělat si více denní vejlet na kolech. V červenci 2014 jsme se konečně dali dohromady, já (Honza), Michal a Tom. Na (dirtových) kolech (jelikož jiná nemáme) vyrážíme směr nádraží.  Žádná určitá představa, jediné co jsme si říkali "bylo by fajn, podívat do jižních Čech". Jako vždy času dost a vyjíždíme na poslední chvíli. Šlapeme jako o závod a přijíždíme na nádraží Bohušovice nad Ohří. Vlak už je skoro na odjezdu, (bez jízdenek) letíme jak střely, (v podchodu mi ulítla láhev s pitím, ale nevadí - máme naspěch). Celý uřícení sedáme do vlaku, po chvíli se k nám samozřejmě dokodrcá paní průvodčí. Vyprávíme ji náš závod o čas a ptá se nás kam chceme jet, na to ji spontánně odpovídám "třeba do Třeboně". Vybalíme řízky od maminky a vejlet může začít.
Původní myšlenka (alespoň moje) byla projet si Jižní Čechy. Majk nám však zdělil, že by rád jel z Jižních Čech směr sever - domů. Proč ne ?! Tohle je právě to, co se mi na těchto vejletech nejvíc líbí! :)
Později zjišťujeme, že cesta do Třeboně vlakem zabere trochu času, k tomu nám napomohla přestupní stanice Praha hl.n. kde kupujeme pivečko pro příjemnější prožitek z cesty.  Následuje ještě pár přestupů a konečně přijíždíme do Třeboně, přivítá nás krásné "retro" nádraží, po chvíli i déšť (který naštěstí netrval dlouho).

Moc jsme toho neujeli a už sedíme v místním pivovaru, kde probíhá řádné doplnění živin ztracených po cestě. Chvíli na to opět svištíme na kole podél rybníku Svět. Náhodou narazíme na Schwarzenberskou hrobku - krásná stavba. Ukojeni kulturním blahem pokračujeme v cestě po menších silničkách, polích i lesních cestách doufajíc, že míříme směr sever. Narážíme na krásnou a velmi zajímavou lesní cestu (je tak rovná, že není snad ani vidět na konec). Jelikož na nás padla tma, začínáme  se pomalu pohlížet po nějakém spaní. Podařilo se nám sehnat krásný penzion za rozumnou cenu.

Druhý den...
Zjišťujeme, že předchozí den se nám bohužel kormidlo trochu stočilo (než bylo v plánu) a místo na sever jsme jeli malinko na druhou stranu - nevadí, alespoň jsme si kvalitně užili okolí krásného města Třeboň. Nyní (správným směrem) šlapeme krásnou krajinou, užíváme si přírodu a rybníky kterých je všude plno. Zastavíme v malé vesničce, sámošku bereme útokem. Nakoupíme snídani i nějaké zásoby. Jsme opět v pedálech, projíždíme místem které mi z hlavy nevyžene snad ani "alchajmr" neskutečně krásná silnice, z obou stran lemována rybníky - po cestě běhají kachny - nádhera (někdy se tam musím vrátit). Pak už trochu horší silnice, spousta vedra, spousta aut. Menší silnice, skoro žádná auta, malá vesnička vhodná pro přestávkou na zmrzlinu a kofolu pro osvěžení. Další šlapaní, chvíli rovně, chvíli do kopce, chvíli z kopce. Týn nad Vltavou se zdá jako bezva příležitost hupsnout na  pizu, pifko a kávu.  Posilněni pokračujeme krásnou krajinou dál v cestě. Celkem unavený zastavujeme v Milevsku. Pivka a kus flákoty jsou samozřejmost. K přespání nám poslouží levná ubytovna, takže fajn. Touha po pivu nás však zahnala zpět do města, po chvíli popíjení usínáme únavou nad půlitrem. Je čas jít spát.


Třetí den...
Pro snídani si skočíme do Bily, po chvíli šlapeme směr sever. Do kopce z kopce, do kopce z kopce. Pak už jen do kopce - ale kopce mám rád :). Tom celkem lamentuje, ale drží se :D.



K obědu využijeme malou neznámou vesničku a prasíme se výborným kančím guláškem, k tomu vyžahnu tři pifka .... na kole vyhládne a vyschne hehe. Se zátěží (v břiše) pokračujeme do nekonečných kopců. Jeden z nich (u vojenských prostorů) nás opravdu dokonale zničil, cestu si však nesmírně užíváme. Přijíždíme do Berouna, chvíli rafinovaně kroužíme středem města a okukujeme do jakého podniku zavítáme na večeři pivko a kafe :D. O zábavu je postaráno, Majk není zvyklej a pivko mu docelá nakládá.  (Podle toho co popisuji jistě vypadáme jako hospodský povaleči, ale celej den šlapeme jak pitomci a zasloužíme si malou odměnu - jsme přece na rekreaci :D) Dojem z perfektní večeře mi bohužel trochu kazí pohled na prázdné přední kolo. Není to však nic, s čím by si neporadil kluk z vesnice. Po chvíli kolo opět sviští a hledáme nějaký nocleh. Zajímavý je, že Tom celej den nemá sílu šlapat a v posledních minutách, kilometr před naším noclehem šlape jak blesk a mizí v předu. Podařilo se nám sehnat celkem luxusní ubytování za fajn cenu (s vířivkou co nefunguje - když nás viděli asi raději schovali špunt). Vyrážíme zpět do města "za písničkou" Majk sice moc nadšený není, ale co by pro nás kamarády neudělal. Hledáme nějaký podnik, našli jsme - bohužel ne moc dostačující našim kvalitám. Klub silně připomíná hašiš doupě a již při příchodu slyšíme jak neznámej reper křičí do mikrofonu " máte tady někdo nějaký drogy ??!!" kulím oči a říkám si, Majk mě zabije. Jelikož drogy nemáme (rádi) otáčíme se zpět, díky bohu se mi podařilo dostat ze skvotera u vstupu zpět peníze :D. Kašleme na písničku a jdeme raději nabrat síly na další náročný den.

Čtvrtý den...
Perfektní snídaně od paní domácí. Po sednutí na kolo bohužel zjišťujeme, že naše zadky nejsou moc spokojení Tím co je ještě čeká (každá bolest jednou přestane).

Výšlap do ultra kopce kde jsme našli zpestření v podobě krásně vysoké rozhledny. Což nebylo moc krásné pro mojí silnou závrať. Vyhecován kluky však zdolávám schůdek po schůdku onu zrůdně vysokou a pochybnou stavbu. Uf, po dlouhé době jsem na vrcholu, kluci si užívají krásný výhled a já se sotva držím všemi 4 a mám co dělat abych dýchal. No i tak jsem rád, že jsem se tam s pomocí kluků vyškrábal a musím říct, že od té doby strach z výšek není tak příšerný - pracuji na tom :) ! Po šlapání do kopce si užíváme příjemný sjezd terénem, napojíme se na polní cestu, silnici, polní cestu zastávka v neznáme vesnici kde hladový vykoupíme vjetnamskou sámošku. A zase šlapání a šlapání, pak už projíždíme Kladnem. Musím říct, že po celou dobu nás naviguje Majk, tentokrát se mu trasa bohužel nepovedla a prodíráme se kilometry vysokou trávou i neposekaným polem, takže si zřejmě umíte představit naše nohy, boty a kola. Alespoň nějaké dobrodružství.
Po delší době v džungli narážíme na něco jako dálnici. Vyklepeme boty a pokračujeme dál v cestě. Další zastávka na odpočinek i posilnění je městečko Slaný, které už není tak daleko od našich domovů. Po obídku skočíme do cukrárny na kávu, kde se (na pár minut) zamiluji k zbláznění do neznáme slečny - paní a pokračujeme dále v naší pouti. Vesnice ubíhají a pomalu se přibližujeme do naší vesnice na severu Čech. Necelých 300 km na dirtovejch bajkach zanechali na našich doposud krásných tvářích nesmazatelnou stopu. Bylo to však krásné a neskutečně příjemné odreagování od všedního světa. Náš první větší vejlet, který byl opravdu hodně silný! :)

VIDEJKO Z LEGENDÁRNÍHO VEJLETU...



Žádné komentáře:

Okomentovat