Jako vždy vyrážíme s Tomem pozdě a šlapeme jak pitomci. Na vlakovém nádraží v Bohušovicích n. O. se srazíme s Kyslíkem, skočíme do vlaku a frčíme směr Praha, v Praze během přestupu stihneme znásilnit naší již oblíbenou prodejnu Billa a s plnými batohy piv vesele naskakujeme do dalšího vlaku. Cesta nám vesele utíká, teď už ani nevím zda byl další přestup, ale to není podstatné.
Jsme v České Třebové, kde po sobě skáčeme radostí a robíme skandál, jak je našim zvykem. Konečně přichází šlapání, u prvního většího kopce jsme skoro ztratili kamaráda Kyslíka, jelikož ho kopec řádně vytrestal. Chvíli šlapeme, chvíli bloudíme, sem tam přestávka na sváču a tak to pokračuje celý den.
Za tmy konečně dorážíme do Pardubic. Chvíli nám trvalo sehnat nocleh. Sprcha, pivko, pizza na zavolání a jdeme na kutě.
Druhý den míříme na Pardubické nádraží, kde máme domluvený sraz s Michalem. Než dorazí, hodíme do sebe snídani a kávu. Teď už naše kompletní parta vyráží, vyráží najít nějakého borce co Michalovi dofoukne úplně prázdné kolo :D. Při té příležitosti kupuji kapky na větrem zalepené oči. Nyní už nám (konečně) nic nebrání šlápnout do pedálu a vypadnout z města.
Sem tam nám nabídne občerstvení jabloň podél silnice jindy zase zabloudíme a tak dále.
Za tmy přijíždíme do Poděbrad. Už dvě hodiny hledáme nocleh a pořád nic. Pomalu se obáváme, že nám nezbude nic jiného, než se utábořit na nádraží s místní partou zevláků, jelikož žádnej spacák a podobné krámy s sebou netáhneme, ale ještě se nezdáváme a stále hledáme. Celkem náhodou objevím penzionek kde nás díkybohu ubytují. Hodíme se do cajku a vyrážíme na pivko. Po chvíli se rozdělíme na dvě party. I když se sotva plazíme, Mě i Toma láká skočit si někam za písničkou, oproti tomu Kyslík a Michal jdou na kutě. Tanec, pivo, slivovice rozzáří naše očička. Zítra na nás však čeká ještě pár km cesty. Kolem třetí hodiny ranní se raději šouráme zpět do naší noclehárny, kde nás celkem kvalitně rozčílí paní recepční pro kterou je nepředstavitelnej problém jít odemknout svým klientům. No nic.. i tak usínáme jak do vody hozený.
Třetí den (po mejdanu), vyskočíme z postele, otejpujeme rozvrzaná kolena na která se nám podepsal nedávný vejlet Krušných hor, výlet na Hazmburk a menší závody v Opárně. Šlapeme podél Labe. Zastavujeme na náměstí v Nymburku, hodíme do sebe snídani a pokračujeme dál.
Krásnej podzimní vejlet, jen si od té doby dávám pozor na unavená a hlavně promrzlá kolena, není to opravdu nic příjemného. Jsem rád, že se k nám přidal i Kyslík s Mišákem a doufám, že se v budoucnu opět připojí.
VIDEJKO Z VEJLETU....
Žádné komentáře:
Okomentovat