neděle 27. září 2015

DOLOMITY - MARMOLADA (3343 m n. m.)


KRÁLOVNA DOLOMIT (24-27.9.2015)
1.DEN
Odjezd kolem 6té hodiny ranní. Naše parta v sestavě: Radek, Lukáš a já (Honza). Náš vůz připomínal pojízdný lazaret. Mám ten dar, že se mi často před vejletem podaří tak nějak onemocnět a Lukáš se přidal samozřejmě taky. Za doprovodu kašle a smrkání jsme polykali kilometry. Krátká zastávka v dojčlandu, jako oběd nám skvěle bodly řízky od maminky a o svačinu se postarala bábovka od babičky, děkujeme. Při příjezdu do Dolomit jsme byli nesmírně překvapeni... na září velmi štědrá nadílka sněhu, zejména naše letní pneumatiky to mírně zaskočila, ale pohoda.  Nějakou dobu trvalo, než jsme se propletli nekonečným množství serpentín.
Cílem našeho vejletu je "KRÁLOVNA DOLOMIT", jelikož jsme nedaleko od ní, neváháme a jedeme se rovnou podívat co nás následující den čeká. Přes děsivě vyhlížející mraky toho moc nevidíme. Navíc zjišťujeme, že lanovka, která nás má zítra před výstupem pár metrů popovézt je v rekonstrukci :D. Doufáme, že ji co nejdříve zprovozní a vydáváme se do italské dědiny Canazei, kde máme zamluvené ubytování.

Nejdříve se mi zdála představa postele a teplé sprchy moc noobl a byl jsem spíš pro punkové řešení přespávání ve stanu či pod širákem, ale v tomto stavu jsem byl opravdu rád, že to tak nakonec je. (NE-JEN) cesta nás celkem zmohla, usínáme.
2. DEN
Probouzíme se za slunečního svitu, počasí je mnohem přívětivější než předchozí den. Skočíme si na snídani, kde zjišťujeme, že by se nám přeci jenom hodily větší kapsy :D.
Lukáš (ředitel vejletu), naplánoval na dnešní den náhradní plán - Via ferrata Brigata Tridentina (Pisciadu)
Vzhledem k mému stavu, který je o něco horší než předchozí den, dost zvažuji zda nezůstanu raději na pokoji. Poctivá tygří mast, slivovice, prášek a nahřátí nad horkou vodu mě dostalo na nohy :). Chvíli se motáme v serpentinách a dorážíme pod "naší horu". Hodíme na sebe vejbavu a hurá můžeme začít.

Nástup na ferratu netrval dlouho, po cca 15 minutách chůze začínáme lézt. Né moc náročná, ale příjemná a vzdušná cesta skalou nám čaruje úsměvy ve tvářích.




Chvíli na to se bohužel stala nečekaná a nikým nechtěná událost. Hlavní maskot naší vejpravy - Kačenka Toulavá, se (tragicky) skutálela ze skály :(. Chtěli jsme ji zachránit, ale lano bylo moc krátké a naše životy moc křehké. Museli jsme se zamáčknou slzu a rozloučit se navždy s naší milovanou kamarádkou.
Lezení začalo být zajímavé.

 Po překonání můstku nad propastí se nám nabídl krásný výhled na dolomity.


Po kratší chůze po hřebenu narazíme na horskou chatu. Zarostej týpek (z chaty) nás nalákal na torteliny ke kterým vytáheme pivko z krosny a začne gurmánskej zážitek s ještě lepším výhledem. Před námi cesta dolů. Zjišťujeme však, že její označení 666 není samo sebou a představu klidné klesající cestičky vystřídá farrata po zmrzlé zasněžené skále. Skočíme opět do sedáků a jdeme na to. Dalo nám to zabrat, ale po xx minutách jsme dole. Naskáčeme do auta a jedeme směr penzion Emma. Mé smutné srdce by rádo pořídilo nějaký amulet, který alespoň trochu zastane roli skutálené Kačenky. Zastavujeme u krámu se suvenýry. Jediné, co nás zaujalo je houpací kůň a zapalovače s Hitlerem - zhovadilost 1. stupně. Skočíme do auta a díkybohu objevíme ještě jeden obchůdek, (což je ve zdejších končinách opravdu zázrak - KDENICTUNIC). Již před vstupem do obchůdku mě zaujala plyšová kravička, která po zmáčknutí začne vydávat dokonce i zvuky - což mě jen utvrdilo v tom, že už jedině spolu. Zjišťuji, že kravička je bejček, ale nevadí - máme se rádi. Večer si krátíme sledováním nekonečného italského pořadu a sledováním závodů silničních kol při kterých se pozorování změní v chrápání.
3.DEN.
Probouzíme se celý natěšený, doufajíc, že očekávaná "marmoška" se dnes podaří :). V rychlosti do sebe hodíme snídaní a mažeme směr Marmolada.
 Při příjezdu nás uvítá zprovozněná lanovka, což nás velmi potěšilo. Samotný nástup na lanovku byl taky celkem zábava. Rozběhnout se a naskočit do rozjeté klece nevelkých rozměrů bylo zajímavé. Následovala zhruba 2hodinová cesta sněhem a kameny. Cestu před námi naštěstí vyšlapaj nějaký domorodec. Aby toho po včerejším dni nebylo málo, ztrácím brejle .... pomalu se sunou ze skály. Je jich škoda, ale další ponaučení hehe. Na chvíli jsme se zasekli pod přísným svahem, kde to smrdělo tak trochu lavinou. Zkoumáme zda si pomůžeme jinou cestou, musíme se však vydat obávaným úsekem.

Jsme rádi, že nepříjemná část je za námi. Hodíme na sebe vejbavu a přichází další pikantní úsek. Ferratové lano je celé zmrzlé, což se brzy projeví i na mých laciných rukavicích, naštěstí ruce nijak nevzdorují a pokračujeme směrem "na horu". Díra pod námi roste a sníh všude kolem dělá výstup dost náročným :). Chvílemi musíme překonávat nejištěné úseky, kde by jedno malé uklouznutí znamenalo nejhorší - adrenalin je na místě.






Stoupání nějakou dobu trvá a s každým krokem na sobě více cítíme řidší vzduch. Funím jako prase, ale je to krása.





Konečně vidíme vrcholový kříž. Než k němu dorazíme zastavíme na malou svačinku v podobě kousku čokolády u jakési plechové boudičky z které vyběhne lamentující ital (je zřejmé, že konzumací svého pokrmu ho připravujeme o kšeft), uplatíme ho českým pivem v plechu. Chvíli remcá, že cocacolu nechce, pak pochopí a dá pokoj.
Jsme u kříže, následuje povinná fotka (s novým maskotem - bejčkem).



Jsme na vrcholu "blaha" je to paráda. Čas nezadržitelně letí  a sestup dolu ledovcem plný nástrah a trhlin na nás čeká. Vyndáme lano, mačky a vyrážíme.
 Cesta na ledovci je nepopsatelnej zážitek plnej adrenalinu "rychle dolu než zahučím do hladový trhliny".







Uf. Jsme skoro dole, pod ledovcem - zahazujeme lano, mačky a cepíny. Následuje né úplně krátká cesta sněhem a kameny. Nohy mi jdou už jen na setrvačnost. Občas raději jedeme po prdeli. Dorazili (jsme se) až k lanovce. Konečně přichází pocit NADŠENÍ - je to téměř za náma ... z nejhoršího jsme venku - bezvadnej pocit :) ! Vyndáme pivko, čokoládu, cvakneme si slivovičku a naskočíme na lanovku, která se několikrát zastaví, ale to je fuk ... po chvíli jsme dole u auta a už tam kroutíme serpentíny směr Emma.
Je jasný, že zdařilej výstup se musí náležitě oslavit. Jsme rádi, že jsme všichni celý!  Náš pokoj už zdaleka nepřipomíná pokoj, svým vzhledem má blíže k poctivé skládce. Věž z prázdných plechovek nebezpečně roste téměř ke stropu. Vychutnáváme si čaj šmrncnutý trochou slivovice a k tomu bábovku zalitou slivovicí. Dále už to raději popisovat nebudu....

4.DEN
Snídaně, balení a dlouhá cesta domů. Nakonec jsme to zabalili o den dřív, někdy je lepší v nejlepším přestat :). Co jsme chtěli se podařilo a za to díky, bylo to FAJN.
CIAO!


(psáno jedním dechem, hned po příjezdu z vejletu...)















Žádné komentáře:

Okomentovat